Barokní skvost III aneb Tajemné „W“

Ze všech koutů kostela sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze na vás sálá velkolepost, oslava svatých, oslava nebe. Člověk byl dle tehdejších poměrů jen malým nicotným tvorem, jehož sláva se započne teprve tam v nebi nahoře a barokní chrámy mu měly tuto velkolepost a jeho budoucí cestu připomínat.

Snad i k této oslavě nebeského života přispěl na podzim roku 1787 (při svém druhém pražském pobytu u příležitosti uvedení premiéry své slavné opery Don Giovanni) svou hrou na zdejší varhany (z let 1745-1747, mají více než 4000 píšťal, a některé z nich mají délku až šest metrů!) i jiný génius své doby – sám Wolfgang Amadeus Mozart (kterého svým vnitřním zrakem už navždy neuvidím jinak, než jako rozevlátého, šíleně se smějícího mladíka v podání vynikajícího herce Toma Hulce ve slavném Formanově Amadeovi).

Dnes již nefunkční „Mozartovy“ varhany

Tohoto Hulce si tedy představuji, a ať mi sám Mozart promine, ale nemohu jinak, jak na hlavním kůru sedí za varhanami a noří se do své vlastní hudby a chrámem se rozléhají mohutné tóny nástroje, který když slyším, nevyhne se mi mravenčení po celém těle. Varhany – toť nebeská hudba, která odnáší naši mysl do daleka, zvlášť, když je slyšíte v chrámu.. Poslouchali jste někdy varhanní koncert v nějakém kostele? Nezapomenutelné, co?

Mimochodem, ve sv. Mikuláši se dodnes hrají téměř denně v 18h koncerty vážné hudby – myslím, že stojí za poslechnutí. Hraje se ovšem na menší varhany na boční empoře, ty velké „Mozartovy“ jsou prý v současnosti nehratelné. Škoda.

♥ Nesmrtelný Škréta

Jednou z nejcennějších dochovaných památek v kostele je Pašijový cyklus slavného českého barokního malíře Karla Škréty s tématikou utrpení Ježíše Krista. Jde o soubor deseti obrazů zavěšených na ochozech chrámu ze Škrétova závěrečného tvůrčího období z let 1673-1674, kdy používal techniku šerosvitu (malířská metoda, která využívá kontrastu mezi světlem a tmou).

Samozřejmě jde o originály a to velmi cenné.

Podařilo se mi zachytit detail z prvního obrazu cyklu s názvem Kristus na hoře Olivetské, který byl namalován jako první již v roce 1672:

Detail ze Škrétova obrazu

Můžete zažít příjemné ztišení, rozjímání, pokud si dovolíte věnovat pár svých chvil tomuto ceněnému souboru děl..

♥ „Byl jsem zde“

Na ochozu chrámu sv. Mikuláše překrásně ono církevní ovzduší kolem (zvláště v blízkosti Škrétova Pašijového cyklu) doplňuje prvek ryze světský:

Abyste rozuměli: sama neprožívám vzrušení z rytí svých monogramů, čar či srdíček do stromů nebo zdí. Když už však něco takového vidím, stanou se tyto zanechané vzkazy spíše předmětem mého zájmu než odsuzování, což se stalo i tentokrát.

Na zábradlí ochozu, v dřevěné desce, jsem nalezla téměř dvě stě let staré zápisky! (i když prozkoumávat je bylo trochu jako porozumět červotočím cestičkám..)

Nenašla jsem žádná slavná jména (nepředpokládám, že vyryté J Kraus patří našemu známému herci a moderátorovi.. ale u F K bych i tajně doufala, že jde o slavného pražského německého autora.. kdo ví. Ale už vůbec nepředpokládám, že ono písmeno W patří samotnému Mozartovi. Nebo že by ano?

(K představiteli Mozarta Hulcovi by mi takové počínání sedělo, k uhlazenému pánovi s loknami, jak jej známe z mnoha vyobrazení však nikoli..)

Ovšem i kostel může ukrývat svá tajemství, tak mu je ponechejme..

Tajemné „W“

Nejstarší zápis jsem našla z roku 1820, i když ten z roku 1826 taky není k zahození.. Na fotografii dřevěného zábradlí a části prostoru chrámu se současnými návštěvníky dochází ke zvláštnímu propojení téměř dvou set let – a tahle propojení mě fascinují a lákají. Kochejte se…

Nejstarší nalezený zápis

V pravé kapli obraz Sv. Xaveria..

U poslední fotky této série je na prvním obraze zprava dole v kapli vidět obraz F. X. Palka Sv. Xaverius, před nímž stály hlavní postavy Arbesova stejnojmenného romaneta a hledaly klíč k velkému, vysněnému pokladu.

Pokračování příště>>