Zatracovaná nebo obdivovaná? Zeď Johna Lennona..

Kdybych někdy měla chuť zanotovat si pro sebe popěvek z nějaké písně od Beatles, nebylo by příhodnějšího místa v Praze, než je zeď Johna Lennona (či Lennonova zeď) na severní straně Velkopřevorského náměstí.

Místo, kterému se kdysi před revolucí říkalo Zeď nářků a které je nyní oslavováno jako místo svobody a míru. Místo, u kterého, ať se ocitnete v kteroukoli denní dobu, potkáte spoustu mladých lidí různých národností.

Projevit se – povoleno

Zeď patří k zahradě Maltézského řádu a díky jejich svolení je umožněno na zeď psát, kreslit a projevovat svůj um. Dnes se vandalstvím paradoxně stává zabělení všech těch vzkazů, nápisů a malůvek, na rozdíl od historie..

Jak tomu bylo dřív?

Už v 60. letech minulého století se na ní objevovaly vzkazy pro herce Jana Wericha, který bydlel v domku na nedaleké Kampě. (Jakého druhu ty nápisy byly? A existují fotografie zdi z té doby? Myslím, že by stály za zveřejnění..)

V 70. letech se zdi říkalo „Zeď nářků“, protože se na zeď pomocí básniček vyplakávali milenci ze zhrzené a nešťastné lásky. Tak mě napadá, jestli někdo ví, kde se milenci vyplakávají dnes?


A po smrti Johna Lennona v roce 1980 byl u zdi vytvořen jeho symbolický hrob a lidé sem nosili květiny a zapalovali svíčky. A také začali zeď zaplňovat úryvky z písní Beatles.

Postupně se zeď plnila i nejrůznějšími protestními nápisy proti tehdejšímu komunistickému režimu, což se jemu samozřejmě nelíbilo a tak byla zeď několikrát přetřena na zeleno a na šedo, ale vždy opět zaplněna nápisy.

Krátce po revoluci

V prosinci 1989 se u zdi, která v té době byla na příkaz komunistického režimu již několik let plakátovací plochou, konalo výroční setkání, které v atmosféře revoluce uspořádal Mírový klub Johna Lennona.

A Maltézští rytíři se rozhodli po svém návratu do areálu zeď Johna Lennona obnovit a nechali malíře Františka Flašara na zeď vytvořit portrét Johna Lennona, kolem kterého se měly na zeď kreslit květiny. U těch však nezůstalo.

Nejen za komunismu ale byla zeď několikrát zamalována..

V roce 2000 členové umělecké skupiny Rafani celou zeď přetřeli nazeleno a doprostřed napsali „LÁSKA“: mělo to prý symbolizovat duchovní vyprázdněnost tohoto místa.

A v roce 2014 byla zeď opět zabělena v rámci happeningu, ale ihned se na ní začaly objevovat nové nápisy, jako se můžete dočíst zde>>

Vyprázdněné místo?

Nakolik naplněné či vyprázdněné je toto místo v současnosti, můžete posoudit sami. Spousta mladých zde zanechává své vlastní podpisy a fotí se u nich. Ví ještě, o jaké jde místo a co znamenalo v době nesvobody národa?

A jak vlastně má člověk vnímat zeď dnes? Kdyby na zdi nebyl namalován portrét Johna Lennona, vypadala by jako jedno z míst v historickém centru Prahy, kde je dovoleno sprejerům projevovat svou vlastní tvořivost.

Můžete si tady vzpomenout na Beatles a Johna Lennona, měli-li jste je rádi. Můžete si zapřemýšlet o významu slov svoboda a mír v dnešní době. A nebo prostě jen můžete mít radost z těch všech barev kolem.

Možná zde potkáte mladého kluka Ondřeje s mobilním fotoateliérem, který vás zdarma u zdi na památku vyfotí, jako jsem se nechala vyfotit já. Nebo si můžete zazpívat s pouličními zpěváky nějakou tu Lennonovu píseň. Nebo se tady můžete s někým novým seznámit. Nebo můžete sledovat, jak vznikají nové malůvky.

Nebo si můžete zanadávat, že s Johnem Lennonem už zeď nemá nic společného. Nebo…

Tak jako tak, té zdi je to nejspíš jedno. Stala se součástí Prahy a lákadlem v mnoha průvodcích. Přece jen jde o svého druhu pražský fenomén. Zatracovaný či obdivovaný. Názor si udělejte sami..

 

Nebo se běžte podívat do nedalekého kostela Panny Marie Vítězné na jiný fenomén, který se vyprázdněným určitě nestal, a to na Pražské Jezulátko. Více jsem o něm psala ve svém eBooku.