Terezka, jedině Terezka..

Alegorie Vltavy. Socha zvaná Terezka. Nádherná, jemná plastika mladé holky, která už dvě staletí vylévá vodu z nádoby. Lehce zasněně, možná až zasmušile, možná jen zamyšleně.

V létě jemně zurčí voda, v zimě je kašna jaksi osamělá, neboť voda je zastavená, aby nepoškodila pískovec, ze kterého je socha stvořená.

Kde ji můžete najít? Na Mariánském náměstí, ve výklenku severní zdi Clam-Gallasova paláce. Celý výklenek je jaksi stranou pozornosti a jen málokterý chodec, který o ní neví, si jí povšimne.

♥ MLÁDÍ A ZRALOST

Sochu vytvořil v roce 1812 teprve dvaceti osmi letý sochař Václav Prachner podle kresby Josefa Berglera, kterému v té době bylo o nějakých třicet let víc než Prachnerovi. U něj mladý sochař studoval na Malířské akademii.

Takže Terezka je vlastně stvořením dvou mužských generací a myslím, že se to na ní podepsalo. Vnímám mladistvou horoucnost a touhu mladého muže a zároveň jakýsi stesk po mládí muže staršího. Nebo se mýlím?

Když se na sochu zadíváte, vnímáte něhu, pokoru, lásku, čistotu.. Ta socha je opravdu nádherným uměleckým dílem. A stojí za povšimnutí.

Voda z Terezčina džbánu zurčí zcela nepatrně. Z druhého džbánu pak vytéká alegorická Vltava symbolizovaná pěti hvězdami, které jsou atributem sv. Jana Nepomuckého (který byl vhozen do Vltavy a při nalezení jeho těla prý světcovu hlavu obklopovalo pět hvězd).

Až budete před sochou stát, pořádně si ji prohlédněte. Vnímejte tu precizní sochařovu práci. Tu neuvěřitelnou ladnost tvarů, za které by se nejedna žena nemusela stydět.. Zadívejte se dívce do tváře. Nakolik zdatný musí být umělec, aby dokázal vystihnout tolik něhy a až meditativního klidu a odevzdání se svému údělu? Pozor, ať vám Terezka neobživne..

♥ OPRAVDOVÁ LÁSKA?

Kdysi se prý do Terezky zamiloval vysloužilý voják. Vzhledem k výše napsanému se mu ani nedivím. Pokuřoval v okně v domě naproti a zálibně na Terezku koukal a koukal. Matuškovu píseň si v 19. století zřejmě ještě nezpíval, ale možná vznikl jiný popěvek pod jeho zakrouceným knírem.

A odkázal soše Terezce po své smrti deset tisíc zlatých. (Naštvaní příbuzní pak soudní cestou dosáhli zrušení závěti..) A to jsou příběhy, kterých je Praha plná..

V současnosti je originál nahrazen její kopií z roku 1953 (opravený originál, který byl často vystavován ničení vandalů, dnes uchovává ve svých sbírkách Národní galerie).

♥ CO SE SKRÝVÁ V SOŠE?

Zvláštní rok, ten padesátý třetí. Proběhla měnová reforma, zemřeli Gottwald i Stalin. A Terezce se dostalo nové pískovcové podoby. Zajímal se už někdy někdo, co se možná nachází v jejích útrobách? Já jen že ten padesátý třetí..

♥ NEJKRÁSNĚJŠÍ JMÉNO

A proč vlastně Terezka? Tak ji prý nazvali lidé, hlavně děvečky, které k ní chodily pro vodu. Dřív totiž ještě v Praze nebyly vodovody a u kašen se stály řady na vodu a povídalo se a vyzvídalo, a mládenci se motali kolem a pomrkávali na slečny..

Kdo ví, do koho se vlastně onen vysloužilý voják zamiloval. Jaká červená sukně se točila kolem té kamenné dívky. A jak se ta nejkrásnější děvečka vlastně jmenovala..

Že by.. Však víte..

Tak na Terezku nezapomeňte a když půjdete kolem, aspoň na ni mrkněte. Kdo co ví o její osamělosti? Nebo se opět mýlím?

V blízkosti Terezky se nachází Muzeum Karlova mostu, o němž vyprávím ve svém eBooku, tak když budete mít chuť, můžete se do něj začíst tady>>