Barokní skvost I aneb Štědrý sv. Mikuláš

Ve známém romanetu Jakuba Arbese Svatý Xaverius, vydaného v roce 1873, se vypravěč příběhu setkává v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně s tajuplnou postavou, která si říká Xaverius, aby společně poodhalili roušku tajemství, které prý v sobě ukrývá obraz sv. Xaveria umístěný v jedné z bočních kaplí tohoto chrámu.

Tajemný obraz prý ukrývá klíč k velkému pokladu, který se vypravěč ke konci knihy i s oním Xaveriem, podobným tomu na obraze, vydají hledat. Jak příběh dopadne, se můžete v Arbesově romanetu dočíst. Náš příběh se však tímto otevírá.

Příběh zvaný barokní kostel sv. Mikuláše na Malé Straně, který v sobě ukrývá nejeden poklad, stejně jako mušle v sobě skrývá vzácnou perlu (a snad ne náhodou pochází výraz baroko právě z portugalského výrazu „pérola barroca“, což znamená perla nepravidelného tvaru a byť bylo toto označení původně posměšné, později se vžilo jako označení celého období).

Vévoda..

♥ Evropský skvost

Jeden z nejkrásnějších evropských barokních kostelů se ukrývá právě v Praze na Malé Straně. Na místě původního gotického kostela také zasvěcenému sv. Mikuláši se na konci 17. století (přesněji v roce 1673, kdy byl jezuity položen základní kámen) započala výstavba nového kostela.

Zpočátku podle plánů stavitele Giovanniho Domenica Orsiho, později, přesněji od roku 1702, kdy se zásadně změnila koncepce výstavby, podle plánů slavného stavitele Kryštofa Dientzenhofera.

Ten vytvořil sálový prostor s kaplemi a průčelí (to bylo dokončené roku 1710). Chrámová loď má délku 30 m a tvoří ji geometrická soustava vzájemně se velmi složitě a promyšleně prostupujících elips. I tím je dosaženo efektu pohybu a vlnění a zvyšuje se tak dynamický účinek stavby na divákovo nitro.

Ve stavbě dále v letech 1737 – 1752 pokračoval syn Kryštofa Dientzenhofera, který se proslavil široko daleko ještě více, a to Kilián Ignác Dientzenhofer, který vystavěl kněžiště i s kopulí, která je známá svou měděnou střechou se svou typickou zelenavou barvou. Tento stavitel započal i s výstavbou přilehlé zvonice, kterou však po jeho smrti dokončil již jeho zeť Anselmo Lurago.

Tak nádherný a vznešený chrám se celkově stavěl bezmála sto let..

♥ Chráme, otevři se!

Mořský příboj průčelí chrámu

Baroko oslňuje. Je mohutné, expresivní. Nadouvá se a vlní. Stojíte-li před průčelím kostela sv. Mikuláše a směřujete-li pohled vzhůru k soše sv. Mikuláše a ještě výš, začnete se spolu s průčelím houpat. Vypouklé a vyduté křivky se střídají a pohupují podobně jako vlny na moři a rozlévají se do stran.

Obdivuji barokní stavitele. Obdivuji ten rozmach, tu energii, kterou museli v sobě mít, dokázali-li stvořit architekturu v pohybu. Mohutnou, energickou, která vás ohromí, oslní. V záři zapadajícího slunce se na průčelí lesknou zlaté detaily, chrám jakoby dostává sluneční barvu a vy, v samém srdci Evropy, máte pocit, že stojíte na mořském břehu a pozorujete západ slunce.. (snad ne náhodou je sv. Mikuláš patronem mimo jiné námořníků… 

Ve slunečním jasu i s přilehlou někdejší jezuitskou kolejí

♥ Tři zlaté koule

Na průčelí se poprvé setkáváme se sochou sv. Mikuláše v nadživotní velikosti (autor sochař Jan Bedřich Kohl) se třemi zlatými koulemi. Právě tyto tři koule jsou atributem sv. Mikuláše a souvisejí s legendou o šlechtici a jeho třech dcerách, které poslal jejich otec, zchudlý šlechtic, do nevěstince, aby si samy obstaraly peníze na věno.

Mikuláši se jim ale zželelo a oknem jim vhodil tři váčky s penězi a tak je zachránil před zostuzením i před chudobou. Sv. Mikuláš z Myry byl totiž biskupem a byl znám svou štědrostí.

Průčelí chrámu se sochou sv. Mikuláše

V našich krajích slavíme svátek sv. Mikuláše 6. prosince, kdy vpředvečer svátku obdarovává Mikuláš v doprovodu čerta a anděla děti (a někdy i dospělé..).

Pokračování příště>>