Panna Marie je z Chicaga!

 

Dnes Vás vezmu na podzimní procházku. Podíváme se na jednu z nejkrásnějších pražských vyhlídek. Ví o ní málo lidí, proto si toto tajemství nenechávejte pro sebe, ale šiřte jej dál..

Když jsem se dnes šla na místo opět podívat, uvědomila jsem si, jak může být obtížné vysvětlit pouhými slovy, jak se k vyhlídce dostat. Proto jsem pro Vás ke konci tohoto článku připravila podrobnou foto-cestu, abyste se při hledání neztratili.. Berte to jako takovou malou bojovku.. 🙂

A o jaké místo se tedy jedná? Která že vyhlídka je jedna z nejmalebnějších a zároveň spjatá ještě s československou historií?

Panna Marie z exilu

Tak se nazývá socha, která na vyhlídce stojí a která je opředena zajímavou minulostí, o které si vzápětí povíme.

Ale ještě několik slov k samotnému místu:

Když vstoupíte do prostoru vyhlídky, nechci přehánět, ale pocítíte cosi, jako byste se ocitli v chrámu. Nebo alespoň v kapli. Nad Vámi prostor uzavírá už jen nebeská klenba.

Jakoby i hlasy kolemjdoucích z chodníku pod Vámi utichnou a jste najednou jen Vy, za Vámi socha Panny Marie a před Vámi PRAHA. To překrásné, milované město, které je z pohledu odsud zleva objaté siluetou Hradčan, Pražského hradu a chrámu svatého Víta a zprava vrchem Petřínem.

A mezi tím, jak v nějakém pohárku či misce, střechy domů Malé Strany s chrámem sv. Mikuláše a za řekou Staré Město s viditelnými dvěma věžemi Týnského chrámu na Staroměstském náměstí. A pak jen Vy a ticho.. (Pokud Vám tam zrovna nebude někdo drnkat na kytaru a nebo křičet parta kluků; to by  mi bylo líto – ale řekněme: „Změna programu vyhrazena..“)

Pro svou atmosféru je ta vyhlídka jedinečná. Navštívila jsem ji několikrát, pro rozjímání je samozřejmě fajn, když se člověk ocitne sám, ale těch pár jedinců vlastně skoro pokaždé vytvoří takové jakési němé souznění.. A nikdy jsem zde nepotkala skupinu, vždy nás bylo maximálně pět lidí. Osob, které přišli rozjímat a třeba i zavzpomínat..

Trocha historie..

Musíme se ještě vrátit do roku 1918, kdy v souvislosti se vznikem samostatného Československa byl několik dní poté, dne 3. listopadu, pod vedením žižkovského bohéma Franty Sauera stržen davem lidí 14 m vysoký Mariánský sloup (od roku 1652 výrazná dominanta Staroměstského náměstí) a zničen i s vrcholovou sochou Panny Marie od sochaře Jana Jiřího Bendla.

A právě tato socha Panny Marie (respektive její fotografie) se stala předlohou pro sochu z bílého mramoru vytvořenou v Itálii v roce 1954.

Proč „z exilu“?

Na tuto sochu uspořádali sbírku čeští emigranti, žijící za minulého režimu v exilu v USA. Hotová socha byla v Římě 22. května 1955 posvěcená kardinálem Micarou a poté převezená do českého benediktýnského opatství v Lisle u Chicaga.

V tomto opatství sochu Panny Marie opatrovali. Postavili ji na vysoký sloup a její pohled obrátili směrem k Praze. Lidé, kteří kvůli tehdejšímu komunistickému režimu opustili své domovy, se u sochy modlili za návrat demokracie do Československa i za návrat svůj i Panny Marie domů.

Socha Panny Marie stojí na svíjející se sani, symbolu zla.

Návrat DOMŮ

Do Strahovského kláštera dorazila socha Panny Marie v červenci roku 1993 (tedy téměř čtyři roky po převratu a vítězství demokracie v tehdejším Československu). Poutníci Pannu Marii vítali přesně 4. září téhož roku.

Dnes už je to 22 let, co socha stojí na svém místě. V roce 1994 pro ni vybudovali prostor a vznikla tak tato jedinečná vyhlídka. Vyhlídka, které Panna Marie žehná svou přítomností. Ale ona vlastně žehná Praze i celé České republice.

A je takovým málo známým mementem, připomínkou, jak křehká, vzácná a lehce ztratitelná je DEMOKRACIE..

Jak se tedy k místu dostanete?

Možností máte několik; můžete se vydat třeba od Petřína nebo ulicí Úvoz vzhůru ke Strahovskému klášteru nebo skrz Velkou strahovskou zahradu. Ale:

pokud půjdete z Pohořelce (je zde stejnojmenná tramvajová zastávka), kudy jsem toho dnešního, bohužel pošmourného, dne šla já,  je dobré projít tímto průchodem v domě po schodišti nahoru:

Dostanete se zkratkou na nádvoří Strahovského kláštera, kde si po pravé straně mezi stromy všimněte sochy Ecce homo od sochaře Čeňka Vosmíka. Socha na vysokém štíhlém sloupu nahradila v roce 1910 původní, také na sloupu umístěný, kovový kříž s malou stříškou.

Od sochy umučeného Ježíše Krista projdeme po levé straně brankou a spustíme se po svažujícím se chodníku. Po pravé straně mineme letní vyhlídkovou restauraci. (Nebo se chcete občerstvit? Avšak počítejte s tím, že v cenách jídla i pití je započítáno, zdá se, i ono úžasné místo..)

Mineme i tzv. Vyhlídku s vinicí, odkud je také krásný výhled na Prahu, ale přece jen nás čeká cosi jemnějšího, skrytějšího, takže se nenecháme rozptylovat a nebudeme se tlačit s davy, že.. (ale je to samozřejmě na Vás! 🙂 )

A půjdeme dál po chodníku dolů:

Po pravé straně už jde vidět Velká strahovská zahrada, která má rozlohu 100 ha a převýšení 100 m, prostě jde o pěkný stoupák! Dodnes slouží jako ovocný sad, a to byla založena už ve středověku.. Klidně si ji můžete projít a v létě si tam na dece třeba číst či co (na rozdíl od zahrady Konventní, která je veřejnosti uzavřená a asi by Vás z kláštera hnali, i s tou knížkou..).

Na stejné fotografii nahoře vidíte dvě cesty, jedna jde rovně dolů; ta by Vás dovedla Úvozem na Malou Stranu. My zabočíme prudce doprava a ocitneme se pod Strahovským klášterem:

A nyní po této rovince půjdeme až k vyhlídce. Dál a dál s pohledem na pražskou Eiffelovku.. (trochu odbočím – víte, že zároveň s Petřínem je tato Petřínská rozhledna vyšší než opravdová pařížská Eiffelova věž? 🙂 )

A za chvíli už se nám otevře výhled na Prahu..

Nádherný! Ale to pořád ještě není ono.. Ještě pořád nejsme tam, kam chceme dojít. Když se v tomto místě otočíte za sebe, uvidíte asi toto:

Tam nahoře je – VYHLÍDKA!! 🙂 Už rozumíte, proč se o ní tak málo ví? Je odsud z chodníku zcela nepatrná. A většina kolemjdoucích pokračuje rovně až k restauraci Petřínské terasy, o které jsem psala ve svém eBooku, a nebo až k Hladové zdi. Jenže je potřeba v místě, které je vidět na fotografii níže, odbočit doprava nahoru (ano, asfalt vyměníme za pěknou hliněno-štěrkovou cestu – je jasné, že je pěkná jen za pěkného počasí.. Ale dnes se to naštěstí ještě dalo.)

V tuto chvíli to nevzdávejte. Věřte, že stojí za to se k Panně Marii podívat..

Ocitneme se tedy v malém listnatém lesíku. Jděte pořád rovně. V tomto místě (na fotografii níže)

ovšem neprojděte brankou ve zdi, ale otočte se:

Zespoda jsme přišli a půjdeme tam, kudy jde ten osamělý pán. A po této cestě pořád rovně a rovně přímo až k vyhlídce.

Cestou můžete vyfotit tyto krásné průhledy na chrám sv. Víta..

Už jsme blízko.. Přihořívá..

A pak přijdete na naše místo.

A můžete se kochat..

Jak vidíte, podzimní zlatavá barva naštěstí rozjasňuje jinak pochmurný podmračený den. I když i takový den může být z mnoha nejrůznějších důvodů radostný, stejně sem připojuji na závěr jeden letní pohled z tohoto úžasného místa:

ROZDÍL, CO?! 🙂

Tak to byla Panna Marie z exilu. Budu šťastná, pokud se mi podařilo Vás inspirovat na malou vycházku, až zase budete v Praze a budete se procházet Petřínem nebo se ocitnete v těchto místech.

A až se budete z vyhlídky vracet (a stihnete-li ještě podzim), můžete si podobně jako já zablbnout s listím.. Aspoň nějakou RADOST ten podzim poskytuje (nepočítám-li třeba zábavné pouštění draků nebo tvořivé obtiskování obarvených listů na bílý papír.. :))

Mějte se krásně. Podzimně. Hravě. Těším se na další setkání s Vámi. Marianna

A jestli se Vám článek líbil, více takových krásných a zajímavých míst najdete v mém ebooku, který si zdarma stáhněte tady>>>

P.S.: Mapka to jistí..