Marianna Kadlčíková

 Neznám nikoho, kdo by si Prahu nezamiloval.. 🙂

Jen chvilku se začtěte..

Dnes se ráda procházím Prahou beze strachu, že bych se ztratila. Vím, kam se zatoulat, když si potřebuji tzv. pročistit hlavu a srovnat si své myšlenky nebo kam zajít, když se potřebuji nadchnout, rozveselit nebo se nechat okouzlit.

Když za mnou přijede návštěva z Moravy nebo odkudkoli odjinud, mám radost, že znám v Praze zajímavá místa, kam ji vzít a také že dokážu o těch památkách říct, kdy byly postavené, kdo je jejich autorem i znám zajímavosti a příběhy lidí, kteří v těch domech žili nebo osudy architektů oněch domů.

Všímám si zajímavých detailů budov, jejich dávné symboliky, kterou pokaždé okouzluji své blízké. Brali byste to taky? 🙂

Ale devět let zpátky..

Když jsem se před devíti lety čerstvě přistěhovala do Prahy, ráda jsem chodívala na procházky historickou částí města, ale často jsem vůbec netušila, kde se právě nacházím (pokud to nebyl záměr a hra na schovku – ale ta mě po nějaké chvíli přestala bavit, hlavně mě štvalo, že třeba vůbec netuším, jak dorazím do smluvené kavárny).

A taky jsem vůbec nic o míjených památkách neznala. Úplně by mi tehdy stačilo: jasně, barokní chrám, Dietzenhofer, 18. století, tady hrál na varhany Mozart.. super! Jenže já jsem nevěděla ani tohle.

A pak – mnohem důležitější věc: když za mnou přijeli na návštěvu přátelé z mé rodné Moravy a chtěli ukázat Prahu (když už v ní teda jako bydlím), vůbec jsem netušila, kam je vzít. Tak jsme šli na Staromák mrknout na Orloj, na Karlův most, na Pražský hrad, ale jinak jsem moc nevěděla, kam je zavést.

Třeba jsme se i zatoulali na Kampu, ale když na mě měli otázky, co je to tady za ostrov, nebo jestli tady to muzeum bylo dřív mlýnem, tak jsem tak zhruba tušila, že to asi nějaký mlýn BYL, ale kdy byl postavený, proč, že jich na Kampě bylo víc, a proč se té říčce říká Čertovka a co je to za sochu toho chlapíka s mečem na pilíři Karlova mostu – hm.. hm.. samá voda.

Bylo mi docela stydno. Žiji v Praze, v tom nádherném městě, o kterém každý sní a chce ho navštívit, a nevím o něm VŮBEC NIC.

Věděla jsem, že kamarádi netouží po odborném průvodcovském výkladu, ale samotnou mě štvalo, že nevím ani to MINIMUM (a takový improvizátor, který by chrlil vymyšlené story, zase nejsem..).

Pak přišla vytoužená změna..

Na podzim roku 2012 u mě nastal zlom ve chvíli, kdy jsem se přihlásila do kurzu pro budoucí pražské průvodce. Během několika týdnů jsem vplula do úplných základů a vědomostí o dějinách Prahy, její architektuře nebo třeba heraldice nebo tajné symbolice.

Díky kurzu jsem pochopila, že tohle je přesně to, co jsem hledala. Praha, její historie, krása, provázení, prostě radost!

Povedlo se mi udělat odborné zkoušky a stala jsem se certifikovaným průvodcem. Jeden kurz by však na celou Prahu nestačil (jestli na ni stačí celý život.. 🙂 ) Ten kurz byl pro mě jen začátkem, pomohl mi vytvořit takový ten základ, který teď samostudiem stále rozvíjím a obohacuji.

A fascinuje mě, jaká má pro mě ta kráska Praha připravena stále nová a nová překvapení. Jsem jí za to vděčná.

EBook

A o tato překvapení se chci s vámi podělit. Nejen formou skutečného provázení, ale i formou svého eBooku.

Chci se s vámi podělit o všechny ty detaily na budovách, které se mi stále nově zjevují, o příběhy domů, zajímavá a netradiční místa, která dle mého stojí za to vidět.

Přeji si inspirovat vás při vašich vlastních procházkách, aby až za vámi přijedou kamarádi do Prahy nebo když s rodinou do Prahy pojedete, abyste věděli, kam stojí za to se jít podívat a co obdivovat.

A taky abyste sami byli schopní říct o té které památce pár slov a nemuseli jste se stydět jako já kdysi, že vůbec nemáte ponětí, odkdy tady ten dům stojí nebo jaký zajímavý příběh se v něm odehrál.

V eBooku, který najdete ke stažení tady>>, jsou navíc tipy pro celou vaši trasu, kudy máte jít a na co se u té které památky zaměřit.

Všechno jsem pro vás psala tak, aby to pro vás bylo srozumitelné, nezahlcovalo vás to informacemi a aby to bylo snadno zapamatovatelné.

Po přečtení eBooku budete vědět, kam své blízké vzít i co zajímavého jim k památce říct. Aneb „Buďte sami sobě svým vlastním průvodcem“!

A užijte si Prahu..

Vaše Marianna Kadlčíková